Mladý obránce Žižka má největší vzor ve svém otci. A sní o NHL

Mladý obránce Žižka má největší vzor ve svém otci. A sní o NHL

Ve stopách tatínka. Čtrnáctiletý Tomáš Žižka se stejně jako jeho tatínek a zlínská ikona věnuje lednímu hokeji. Na Olympiádě dětí a mládeže nastupuje v barvách Zlínského kraje, který i přesto, že soupeřům nasázel nejvíce branek, skončil se dvěma prohrami ve skupině B mimo boje o medaile.

V kolika letech jsi s hokejem začal?
Začal jsem ve třech letech na Slavii, kde jsem se inspiroval tátou, který tam v té době hrál.

Tvůj otec je kapitán extraligového týmu PSG Berani Zlín, má zkušenosti i z NHL, Superligy a české reprezentace. Jaké to je, vyrůstat s vědomím jeho hráčských úspěchů?
Mám velké štěstí, že můžu vedle takového skvělého hokejisty vyrůstat. Můžu od něj přebírat všechny zkušenosti, které za hokejovou kariéru nasbíral.

Přemýšlel jsi někdy, že by ses hokeji nevěnoval, nebo to bereš automaticky – hraje táta, tak hraju i já?
Mamka mi vždy říkala, že když mám pětky ve škole, tak co by ze mě bylo, kdybych nehrál hokej. Tak se musím snažit být dobrý hokejista.

Na Olympiádě dětí a mládeže jsi poprvé. Jak se ti tu líbí?
Líbí se mi tu hodně. Je to velký zážitek, který si budu pamatovat celý život. Jde o takovou přípravu na opravdovou dospělou olympiádu. Jsou tady kvalitní týmy a můžeme se porovnat s celou Českou republikou. Beru to jako obrovskou zkušenost.

Jak ses o tom, že budeš reprezentovat Zlínský kraj, dozvěděl?
Pan trenér poslal pozvánky do klubu. Věděl jsem tom ale trochu dopředu. Pan trenér mi řekl, že na mě bude stavět skoro celý tým a že bych měl patřit mezi obránce, které bude nejčastěji využívat. Mám ale i trochu kliku, protože jsem byl předtím nemocný. Jsem šťastný, že tady můžu být.

Jak bys zhodnotil výsledky svého týmu?
Ztížili jsme si to tím, že jsme prohráli s Jihočeským krajem. Nedodržovali jsme pravidla pana trenéra. Náš tým měl na medaili.

Hraješ za zlínský dorost. Jak se ti tam daří?
Občas mám výpadky. Je to těžší, protože ostatní kluci už mají více zkušeností s mužským hokejem. Jinak se mi ale daří dobře, mám odehraných sedm zápasů a dva body. Jsem rád, že mi pan Jankovič dal šanci a můžu tam být.

Máš nějaký hokejový sen?
Když vidím tátu, jak hraje v extralize, tak bych chtěl taky a k tomu i vyhrát titul. A další sen, který by se ještě mohl splnit, tak je být draftován do NHL a být tam mezi kluky, kteří si dají dres a čepici svého týmu.

Řešíte doma s taťkou hokej často?
Pořád. Bez hokeje se u nás nedá žít. Neobejdeme se bez něj. Máme doma velkou televizi, a i u táty v kanceláři si pouštíme záznamy mých zápasů a rozebíráme různé situace.

Chodí se dívat na tvé zápasy i osobně?
Když nemají s týmem výjezd někam daleko, tak chodí. Často se nám ale zápasy kryjí – my hrajeme venku a on doma. Občas tedy musí nějaký vynechat, ale jinak chodí a těší se na to, co na ledě předvedu.

Přijel se někdo z rodiny podívat i sem?
První dva dny tu byla mamka, ale musela odjet.

Jak zvládáš kombinovat hokej se školou?
Když se řekne slovo škola, tak to pro mě znamená velký průšvih. Největší problémy mám v matice a češtině, kde opravdu hořím. Občas se v noci třeba nedokážu naučit a musím pak známky opravovat, nebo být po škole.

Čemu se kromě hokeje věnuješ? Máš nějaké jiné koníčky?
Hraju skoro všechny týmové sporty – fotbal, americký fotbal, tenis… S tátou chodím i na golf, kde mu jezdím s vozíčkem a někdy si to i vyzkouším. V létě se taky věnuju silniční cyklistice.

Autor: Vendula Holková - členka programu Mladí novináři na ODM 2020