Někteří trenéři a rodiče chtějí po dětech hlavně výsledky. To není dobře, míní Krčmář

Někteří trenéři a rodiče chtějí po dětech hlavně výsledky. To není dobře, míní Krčmář

Mladí sportovci ho uvítali potleskem. Když se osmělili, poprosili o selfie. A biatlonista Michal Krčmář, stříbrný medailista ze zimních olympijských her v Pchjongčchangu, ochotně pózoval. "Celkově jsme se propojili. Chtěl sem, aby cítili, že jsem nepřišel jenom mávat vlajkou, ale že je chci i motivovat k výkonům," líčí osmadvacetiletý Krčmář, který na zahájení Olympiády dětí a mládeže přivedl výpravu Pardubického kraje. I když pochází z Vrchlabí.

Taky si z něj snowboardistka Eva Samková i bývalá rychlobruslařka Karolína Erbanová utahovaly: "Ty jsi tady vlastně za co? Jak to že Pardubický?" A tak musel vysvětlovat: "V Hradeckém jsem se narodil, v Pardubickém jsem začal biatlon a v Libereckém teď žiju. Já se cítím všude doma."

Ke kterému z nich cítíte větší náklonnost?
Pro mě je domov Vrchlabí. Ale když přijedu do Letohradu nebo do Žamberku, tak tam na mě dýchne zase mládí.

Z domova jste k prarodičům do Žamberku, abyste mohl trénovat v nedalekém Letohradu, odešel ve třinácti letech, tedy ve věku, jako jsou současní sportovci na ODM. Jaké to bylo?
Důležitou roli hráli právě babička a děda. Kdybych odcházel někam na internát, tak si myslím, že by mě rodiče ani nepustili. Díky širší rodině to bylo jednodušší. Samozřejmě když jsem odjížděl z Vrchlabí, prvních deset minut jsem probrečel. Mamka to nesla taky špatně, ale přede mnou dělala hrdinku. Pak jsem se zpětně dozvěděl, že po mém odjezdu taky pár slz uronila. Nicméně pro rodiče bylo důležité to, že perfektně znali trenéry z Letohrady a chtěli, aby právě oni mě vychovávali.

Účastnil jste se také Olympiády dětí a mládeže?
Ano, v roce 2004 ve Středočeském kraji, to mi bylo asi 12 let. A za další dva roky jsem startoval v Královéhradeckém kraji.

Jak jste dopadl?
Mám medaili ze štafety v běhu na lyžích, ne v biatlonu. Už ale nevím, jestli jsme byli první nebo třetí. Zkrátka a jasně: cinklo to.

Jaká byla Olympiáda tehdy, když jste sportoval, a jak podle vás funguje teď?
To se těžko porovnává. Jako dítě a jako dospělý vnímám věci trošičku jinak. Ale už za mě to bylo skvěle připravený. V tu dobu byl partnerem McDonald a všechny děti si z Mekáče braly, co mohly. Organizace je zase o kousek dál. Když jsem viděl zahájení, tak tam všechno jako na velké olympiádě, aby děti k té atmosféře co nejvíce přičichly.

Jak na projekt mládežnické olympiády nahlížíte?
Mám dva pohledy. Jeden je pozitivní. Děti přijedou a užívají si to, je na nich vidět nadšení ze zorganizované akce. Už na zahájení pořád koukaly kolem sebe a měly jiskry v očích.

No a ten druhý pohled…
Ten je negativní. Už jsem o tom diskutoval i s mými trenéry, když jsem jim říkal, že budu dělat vlajkonoše. Někteří rodiče a trenéři jsou zbytečně přemotivovaní. Kolikrát dětem ladí formu a lpějí jen na jejich výsledcích. Podle mě ve dvanácti nebo čtrnácti je tenhle přístup zbytečný. Tahle událost by měla být za odměnu a ty prožitky a emoce by měly zůstat tady mezi nimi.

V tom případě, co říkáte na živé vysílání?
Já bych udělal jen nějaký sestřihy, ale živé vstupy? Já neříkám, že se na to nekouknu. Když se vžiju do role trenéra, tak to zatížení na závodníka už je hodně velký jen tím, že má předvést nějaký výkon. A k tomu ještě mediální tlak. Samozřejmě nějaký spontánní rozhovory se můžou povést, ale to jsou tak dva z deseti. Je to na diskuzi.

Navíc ty děti jsou tady ve věku, kdy se osobnostně vyvíjí a začíná jim puberta…
Přesně tak. Jistě že tady jsou děcka, co jsou showmani a vypořádají se s tím. Pak ale může být víc případů, kdy děti přijedou a budou svázaný. No a pak řeknou, že si to neužily. S tím tlakem od trenérů a medií bych byl fakt opatrný. Já za sebe bych apeloval na děti hlavně s tím, aby si to tady užily a společně si zasportovaly. A jestli skončí pátý nebo druhý, tak to o jejich budoucnosti nerozhoduje.

Na vás, když jste na ODM závodil, žádný tlak nebyl?
Měli jsme skvělé trenéry. Nás bylo třeba osm v týmu, dařilo se dvěma nebo třem klukům, ale nikdy jim trenéři nedávali něco navíc nebo je nezvýhodňovali. Furt jsme byli jeden mančaft a tvořili jsme partu. Někteří trenéři právě ty dva nebo tři vyvyšujou a ostatní jsou pátými koly u vozu.

Co jste mladým sportovcům popřál?
Hlavně ať si to užijí. Viděli skvělé zahájení nebo koncert Sebastiána. Tohle jsou momenty, na které můžou vzpomínat, a ve finále ať neřeší, jestli skončili první nebo na patnáctém místě, protože v tomhle věku to není vůbec důležitý.

autor: Jan Krejsa - člen programu Mladí novináři na ODM 2019

Podívejte se na video stříbrného Michala Krčmáře na olympiádě v Pchjongčchangu: