Táta mě postavil za mantinel a řekl: Brusli! vzpomíná Tomáš Rolinek

Táta mě postavil za mantinel a řekl: Brusli! vzpomíná Tomáš Rolinek

V hokeji dosáhl řady úspěchů. Vyhrál extraligový titul, má zlato z mistrovství světa, startoval na zimních olympijských hrách ve Vancouveru. Během dětských her v Pardubickém kraji však Tomáš Rolinek vzpomínal na svoje začátky a mluvil o výchově vlastních tří dětí. „Naši nás všude vozili a to samé dělám já. Třeba se synem jezdím na hokej,“ říká sedmatřicetiletý hokejový útočník.

Děti tedy vedete ke sportu?
Chci, aby mé děti byly všestranné a aby uměly co nejvíce sportů. Mám dvě dcery a syna, který hraje hokej. Jestli u hokeje vydrží, budu rád. U dcer se ale snažím, aby byly všestranné a uměly třeba pořádně lyžovat nebo běhat, což dnešním dětem dělá potíže.

Má Váš syn ambice, aby to v hokeji dotáhl tak daleko jako vy?
Jsem rád, že hraje hokej a že ho baví. Dělá ho s láskou a s nadšením, což je u dětí prvořadé a rozhodující. Jestli u něj ale vydrží nebo ne, to už záleží na něm.

Vidím, že své děti ve sportu podporujete. Také Vás rodiče podporovali?
Ano. Vždy je lepší, když v rodině máte podporu a když Vás ke sportu vedou rodiče. Naši nás všude vozili a to samé dělám já. Třeba se synem jezdím na hokej.

Když už jsme u toho dětství, vzpomenete si ještě, kdy jste stál poprvé na bruslích?
Tohle si pamatuju úplně přesně. Táta mě v šesti letech vzal ve Žďáru nad Sázavou na trénink nejmladších žáků, postavil mě za mantinel, a i když jsem na bruslích neuměl ani stát, řekl mi: „Brusli!“ To byly moje úplně první krůčky na bruslích. Hodil mě do vody a já se prostě učil plavat.

Vybavíte si během vaší kariéry zlom, že jste se stal profesionálním hokejistou?
Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal ve Žďáru nad Sázavou, tak mým snem bylo hrát za Duklu Jihlava, protože Jihlava bylo nejbližší extraligové město. Když mi bylo sedmnáct, osmnáct let, tak jsem se dostal do Pardubic a tam už jsem bojoval o to, aby mě vybrali do kádru extraligového týmu.

Váhal jste někdy, jestli u hokeje zůstat?
Myšlenky na to, že bych se vzdal hokeje, jsem neměl nikdy. Na druhou stranu se dokážu vžít do dětí a vím, že ne vždy se chce trénovat. Chtěl bych jim tedy popřát, aby u sportu vydržely, protože je krásné něco umět a být v tom dobrý.

Jak vnímáte Olympiádu dětí a mládeže?
Jsem rád, že taková akce vůbec existuje. Pro děti je to možná první výběr, do kterého se dostanou, aby mohly reprezentovat. Například v hokeji pak přijdou výběry do šestnácti let s možností reprezentace České republiky. Tohle je první krok k tomu představit ne klub ani oddíl, ale rovnou kraj.

Vy jste zažil tu dospělou. Co to pro vás znamená?
Pro hokejistu, nebo pro sportovce obecně, je to asi to největší, co může ve sportu zažít. Olympiáda se koná jen jednou za čtyři roky a sleduje ji celý svět.

Autor: Klára Červená - členka programu Mladí novináři na ODM 2018