Olympiáda, i když „jen“ dětská, je pro mě něco nového, hlásí Tygřice a hokejbalistka Hornická

Olympiáda, i když „jen“ dětská, je pro mě něco nového, hlásí Tygřice a hokejbalistka Hornická

Liberecký a Jihomoravský kraj mají na olympiádě dětí a mládeže jedno společné, v jejich hokejbalových týmech najdeme kromě hráčů vždy i jednu hráčku. Za liberecký výběr hokejbalistů nastupuje patnáctiletá Karolína Hornická. Útočnice Bílých Tygrů odehrála už v minulém roce utkání za ženskou hokejovou reprezentaci do 15 let proti Kanadě, olympiádu ale považuje za novou zkušenost. Jaké jsou její dojmy a proč si vybrala právě hokejbal?

Karolíno, jak ses k hokejbalu dostala?
Na nástěnce u nás v Liberci jsem viděla plakát, kde byli nominovaní kluci, a já uvažovala, že bych k hokejbalu taky šla. Taťka je ve spojení s panem trenérem Dlouhým, který mi řekl, že se můžu přihlásit a já to udělala.

Neuvažovala jsi místo hokejbalu například o inline hokeji?
Na konci sezóny jsem uvažovala, že bych si letní přípravu něčím zpestřila a inline hokej byl hodně populární. V Liberci ani poblíž ale není žádný inline hokejový klub, nejbližší je až v Praze.

V čem je podle tebe rozdíl mezi hokejbalem a hokejem kromě toho, že hokejbalisté nepoužívají brusle a vybavení hřiště je trochu jiné?
Myslím, že hokejbal je náročnější. Hodně se běhá, často se hraje nahoru, dolů. Když se bruslí, je to rychlejší. Myslím, že je hokejbal dobré zpestření letní přípravy.

V hokeji hraješ v útoku, jak je to v hokejbale?
V hokejbale i hokeji hraji centra. Nevadí mi ani jiný post, ale na tohle jsem nejvíc zvyklá. Že by spoluhráči hráli hlavně na mě, to ne.

Jaká byla tvá reakce, když ses dozvěděla o své nominaci na olympiádu dětí a mládeže?
Byla jsem samozřejmě ráda, protože je to zase něco nového. Můžu poznat, jak to chodí, poznat nové lidi. V hokejbale vidím rozdíly mezi naším týmem a těmi ostatními.

A co na to říkali v hokejovém Liberci?
Já momentálně netrénuji s dorostem, ale s osmou třídou, a když jsem trenérovi řekla, že jedeme na olympiádu, neměl s tím žádný problém. Naopak mi popřál, ať se mi daří.

V minulém roce jsi s ženskou hokejovou reprezentací do 15 let odehrála utkání proti Kanadě. Dá se s tím olympiáda srovnat?
Tohle je strašně těžké posoudit. Obě jsou to dobré zkušenosti, nechtěla bych v tom dělat rozdíly. Jsem hlavně hokejistka, takže je pro mě důležitá patnáctka, protože v té kategorii už si nezahraju. Na druhou stranu, tohle je olympiáda, i když „jen“ dětí a mládeže. Můžu tu ale poznat spoustu sportovců, kteří už něco dokázali.

Je nějaký cíl, kterého bys chtěla v hokejbale dosáhnout?
S kluky z Liberce jsem byla na jednom turnaji, takže olympiáda je teprve moje druhá akce. Nechtěla bych hrát hokejbal nějak závodně. Možná bych o tom uvažovala jen v případě, že by se naskytla nějaká nabídka, ale s hokejem se to moc nedá skloubit.

Kdo je tvým hokejbalovým nebo hokejovým vzorem?
Hokejovými vzory jsou Claude Giroux a Jakub Voráček, oba z Philadelphie. U Voráčka se mi líbí, jak na sobě zapracoval v minulé sezóně. Díky tomu se probojoval mezi nejlepší hráče NHL. Snad bude lepší a lepší.

Na zahajovacím, ale i na medailových ceremoniálech, se několikrát objevila legenda nejen českého hokeje Martin Straka. Setkala ses s ním už na olympiádě osobně?
Na olympiádě ne, ale jednou jsem měla tu čest potkat se s ním v Liberci, podruhé jsme si k němu zašli pro podpis během hokejového turnaje v Plzni.

Zuzana Spurná

členka programu Mladí novináři při ODM 2015