Štochl: Nejdůležitější je, aby děti u plavání zůstaly i ve čtrnácti

Štochl: Nejdůležitější je, aby děti u plavání zůstaly i ve čtrnácti

Hlavní ředitel plavání na olympiádě dětí a mládeže v Plzni František Štochl má za sebou bohatou kariéru - 22 let působil v evropské federaci veteránského plavání, dvanáct let ve světové a od roku 1996 dělá rozhodčího. V čem je podle něj základ úspěchu? „Trenér má nějaké svoje představy a musí srůst se sportovcem, aby se vzájemně doplňovali. Jakmile si trenér se sportovcem nerozumí, je to škoda práce,“ říká Štochl.

Řekněte, jak je na tom výkonnostně současná česká plavecká mládež? Mají děti o plavání zájem?
Zájemců o plavání je obrovské množství, ale už méně těch, kteří vydrží. Počítačová technika, hry a jiné činnosti dneska od plavání odrazují. Plavání je tvrdý sport. O to tvrdší, že máme maximálně padesátimetrovou dráhu a plave se pořád od stěny ke stěně.

Kolik hodin denně musí děti trénovat, aby měly šanci prosadit se?
Aby dosáhl plavec evropské, ne-li světové úrovně, znamená to trénovat denně třífázově minimálně ve dvouhodinových blocích. To se ale týká těch špičkových plavců. Nejlepší děti v tomhle věku trénují minimálně čtyři hodiny denně, k tomu hodina až hodina a půl posilovna.

V jakém věku se rozhoduje, jestli děti u plavání vydrží?
Největší úbytek plavců je po základní škole mezi čtrnáctým a šestnáctým rokem. Tady mezi dětmi na olympiádě je ještě konkurence velká. Soutěživost tam je, ale ta nepřijde sama o sobě. Špičky, co tady plavou, jsou ve středisku, kde se ty čtyři hodiny denně plave. Navíc mají soustředění, kde jsou dávky zase úplně jinde. A bez posilování to taky nejde.

Proč děti s plaváním často skončí dřív, než něčeho dosáhnou?
Věkové kategorie dvanáct - třináct let jsou teprve na vzestupu a nejdůležitější u nich je, aby vydržely. Potom to můžou dotáhnout dost daleko. Samozřejmě je to náročné i pro trenéry, když se s dětmi piplají, a potom přijdou atleti a seberou jim ty nejlepší, protože jsou vybaveni dechově. Hodně dětí proto skončí s plaváním a jdou na atletiku, k triatlonu nebo pětiboji. Když ty děti umí plavat, kolo umí taky a běh zvládají kvůli dobrému dechovému vybavení.

Co musí děti vrcholovému plaveckému sportu obětovat?
Vzhledem k tomu, že je to tvrdá dřina, mladý člověk často řekne: Hele, to já nemám zapotřebí, já si jdu odpoledne raději támhle a támhle. Kdežto ti špičkoví plavci musí zařezávat. Například plavci na sportovním gymnáziu trénují ráno od šesti do osmi, pak jdou do školy a odpoledne jsou na bazénu zase od dvou do čtyř. Takže na sportovním gymnáziu tomu musí obětovat minimálně ty čtyři hodiny plavání denně.

Jak jsou na tom nejlepší děti z mládežnické olympiády v porovnání se světem?
Jsou tu jedinci, kteří už se zúčastňují evropských soutěží. Ale tyhle děti před sebou ještě mají spoustu práce a dřiny. Když to vezmu v poměru se světem, tak my máme 22 tisíc aktivních plavců. Takže se nemůžeme srovnávat třeba s Německem, kde jich je přes 100 tisíc. Třeba do Baku na Evropské hry jsme poslali jen šestici závodníků. Takže jsou špičky, které se někam dostanou, ale není to masový jev a je to tvrdě vydřený.

Je v Čechách dostatek kvalitních trenérů plavecké mládeže?
Pokud jde o trenérskou základnu, tak já si myslím, že je v České republice dobrá. Trenéři jsou tu na slušné úrovni. Teoretické zázemí i praktické věci jsou kvalitní. U trenérů bych problém neviděl. Trenér samozřejmě má nějaké svoje představy a musí srůst se sportovcem, aby se vzájemně doplňovali. Jakmile si trenér se sportovcem nerozumí, je to škoda práce.

Jaké jsou vaše tipy na budoucí kvalitní plavce mezi dětmi soutěžícími v Plzni?
Samozřejmě tu jsou některé špičky, které můžou splnit to, co jsem řekl. Například obě Terezy, Polcarová z Plzně a Muselová z Prahy. O těch ještě uslyšíme.

Pavlína Zástěrová
členka programu Mladí novináři při ODM 2015