Zlatá orientační štafeta z Liberce: Zájem o orientační běh je větší než v minulých letech

Zlatá orientační štafeta z Liberce: Zájem o orientační běh je větší než v minulých letech

Liberecké výpravě se na olympiádě dětí a mládeže v Plzni dařilo od prvního dne získávat medaile. V pondělí si v orientačním běhu Tereza Chrástková doběhla na krátké trati pro senzační třetí místo, když na vítězku ztratila jen 55 sekund. Čtveřice závodníků Chrástková, Markéta Pavlíková, Dan Pavlovec, Petr Synek pod vedením trenérky Marie Podrábské si ve štafetě doběhla pro zlatou medaili. Orientační běžci získali pod vedením Podrábské na olympiádě první medaili od doby, co reprezentační skupinku Liberce převzala.

Jak vidíte propagaci orientačního běhu v České republice? Myslíte si, že povědomí o tomto sportu je dostatečně rozšířené?
Pavlíková: Myslím, že je kolem pěti tisíc zaregistrovaných běžců a zájem o orientační běhy je rozhodně větší než v minulých letech.

Co nebo kdo vás osobně přivedl k orientačnímu běhu?
Pavlovec: Mě k tomu přivedla rodina, především brácha se ségrou. Sestra Petra má bronz z mistrovství Evropy 2010 a bratr Jan Paje teď v reprezentaci.
Chrástková: Mě k tomu přivedl taťka, který dřív běhal a vlastně ještě běhá. Kromě mě se „orienťáku“ věnuje i moje mladší sestra.

Je něco, co člověk musí mít v sobě, aby se mohl stát orientačním běžcem?
Podrábská: Je to asi cit pro odhad vzdálenosti a vůbec terén jako takový. Když jsme byli malí, nutili nás, abychom si to, co je na mapě, už dopředu představili. Abychom věděli, jak to bude vypadat, a věděli, kde bude kontrola a co nás tam bude čekat. Když tam pak přiběhneme, nebudeme překvapení tím, že je něco jinak, nebo něco špatně. Naše nejlepší orientační běžkyně asi před patnácti nebo dvaceti lety, Jana Galíková, studovala architekturu a měla obrovskou výhodu. Když viděla na mapě terén, rovnou si to uměla představit, proto byla nejlepší.

Jak na tratích probíhají kontroly?
Podrábská:
Běháme s elektronickým čipem, který máme připevněný na prstu a v popisníku na předloktí nebo na dresu máme připevněné popisy kontrol. K tomu všemu ještě mapu a buzolu.

Našli byste nějaká úskalí orientačního běhu?
Chrástková:
Někdy dochází ke zraněním, většinou to bývají kolena nebo kotníky. Podrábská: Že by se běžci dostali do terénu, kde by se jim mohlo něco stát, to nehrozí. Většinou jsou taková území označená jako zakázaná nebo tím prostorem trať vůbec nevede.

Kam nejdál jste se s orientačním během dostali?
Pavlíková:
Letos jsem byla ve Švédsku. Loni to bylo Švýcarsko a letos se chystáme ještě do Chorvatska. Nejvíc se mi ale líbilo ve Švýcarsku.

Ve které zemi byste si rádi zaběhli závod?
Pavlovec: Asi ve Skandinávii, kde je orientační běh snad nejrozšířenější.
Podrábská: Nám s Terkou se asi nejvíc líbilo ve Švýcarsku, kde jsme běhali asi ve výšce dva tisíce metrů nad mořem, přímo pod Matterhornem. Úžasný terén.

Dají se najít u jednotlivých běžců v jejich stylu nějaké odlišnosti?
Podrábská:
Myslím, že tam rozdíly určitě jsou, minimálně v běhu a orientační technice. Podle mě má Terka velice dobře zvládnutou orientační techniku, protože mají v Novém Boru skvělého trenéra, pod vedením Ladislavai Hrubého trénuje velice dobře. Petr dřív dělal fotbal, takže výborně běhá. Letos postoupil do kategorie A14, kde je mladší, protože je mu 13, ale nabírá tam zkušenosti na složitějších tratích. Markéta, ta je u nás nejlepší. Orientační techniku má zvládnutou velice dobře, jinak by tu nebyla.

Jaké jsou vaše dosavadní největší úspěchy?
Pavlovec:
Já se dostal do české reprezentace, což mi přijde jako dost velký úspěch. Chrástková: Jako družstvo jsme s Novým Borem na podzim vyhráli celkově kategorii družstev. Třetí místo na letošní olympiádě je pro mě taky velký úspěch. Synek: U mě to bude asi bronz na mistrovství družstev České republiky.
Pavlíková: S Petrem a Danem máme bronz v kategorii družstev nebo stříbro z mistrovství štafet ve sprintu a z předchozího roku také bronz z mistrovství družstev.
Podrábská: Pro mě je asi celoživotním největším úspěchem to, že jsem běžela dva závody Světového poháru a dvakrát jsem byla na juniorském mistrovství světa. V poslední době si cením hlavně loňského třetího místa na krátké trati vedle Adršpachu, ve velmi těžkém terénu ve skalách, protože tam jsem nebyla ani favoritkou a povedlo se mi to.

Dane, zmínil ses o soustředění české reprezentace v orientačních bězích, jak takové soustředění probíhá?
Většinou se koná přes víkend. Často se začíná v pátek, protože odpoledne ještě bývá trénink, následuje večeře a noční běh. Další dva dny se hlavně trénuje.

Trenérko, znala jste někoho ze čtveřice, kterou tu vedete, už před olympiádou?
Podrábská:
Nikoho z nich nevedu, ale s Markétou a Danem jsem byla letos na jaře ve Švédsku, kde běželi nejslavnější orienťácký závod Tiomila. Petra znám rok a Terku od května, protože není z naší oblasti, běhá Východočeskou oblast, ale trvalé bydliště má na území Libereckého kraje, takže si nominaci vyběhla za nás. Znaly jsme se ze závodů, protože běhá výborně, ale takhle je pro mě úplně nová tvář, nová naděje.

Jak vnímáte, že tu v rámci štafety tvoříte jeden tým, během roku jste ale konkurenti?
Pavlovec:
Je to zvláštní. Všichni jsme ale dobří kamarádi, takže je to fajn.

Zuzana Spurná
členka programu Mladí novináři při ODM 2015