Koulař Prášil: Vlastní děti povedu v první řadě k atletice

Koulař Prášil: Vlastní děti povedu v první řadě k atletice

Od letošního března, kdy získal bronz na halovém evropském šampionátu v Praze, nemohl český koulař Ladislav Prášil závodit kvůli zranění kyčle. K tréninku se pomalu vrací až nyní, vedle toho stihl o víkendu také podpořit mladé sportovce na olympiádě dětí a mládeže v Plzni. Při zahajovacím ceremoniálu vedl jako vlajkonoš výpravu Olomouckého kraje.

Sám jste vzešel z olomoucké atletické líhně, jak vzpomínáte na svoje začátky?
S atletikou jsem začínal v patnácti letech, mým asi třetím závodem byla dětská olympiáda v Brně před deseti lety. Už tehdy jsem z toho byl nadšený. Stejně tak jsem si v neděli užil zahájení dětské olympiády v Plzni, byl to skvělý zážitek pro mě i pro děti.

Není pozdě začínat profesionální sportovní kariéru v patnácti letech?
Každý to má jinak, já jsem ale už předtím dělal všechny možné sporty - basket, hokej a další. Prakticky neustále jsem byl v hale a sportoval jsem, kdy se dalo.

Jak jste se dostal ke kouli?
Od patnácti let jsem házel diskem, koulí jsem vrhal jen v rámci tréninku jednou za týden až čtrnáct dní. Na mistrovství republiky ve svých sedmnácti letech jsem si ale hodil osobák a od té doby se už věnuju jenom kouli. Přivedl mě k ní můj otec, který měl za známého trenéra koulařů. Šel jsem to zkusit a začalo mě to bavit.

Zajímáte se v současnosti o mladé talenty?
Na Olomoucku, odkud pocházím, vždycky rád podpořím mládežnické aktivity. Zajímám se hlavně o atlety, ostatní sporty jdou trochu mimo mě. Bohužel bych taky řekl, že zájem dětí o sport spíš upadá, i když spousta je jich stále velmi talentovaných.

Proč podle vás zájem dětí o sport klesá?
Když si vzpomenu na svoje dětství, kdy jsem chodil do sportovní třídy, byli jsme do atletiky daleko zapálenější. Možná je to dané dnešní dobou, která je spíš taková sedavá. Nevím… Na druhou stranu ale vím, že minimálně u trenéra Viktora Znojila, se kterým jsem začínal i já, se pravidelně někdo z nadějných koulařů, kladivářů nebo diskařů najde.

Od letošního března jste kvůli prasklému pouzdru v kyčli nezávodil, jak jste na tom zdravotně nyní?
Už je to dobré, nějakou dobu jsem byl na klinice v Německu, kde mi lékaři dost pomohli. Staral se o mě i vyhlášený lékař Wilhelm Müller-Wohlfahrt. Teď se cítím o padesát procent líp a pomalu začínám naplno trénovat, hlavně házet.

Co jste dělal během léčby?
S kyčlí jsem hlavně rehabilitoval, chodil jsem na různá stabilizační cvičení.

Už máte představu, kdy začnete znovu závodit?
Přesnou představu nemám, teprve začínám házet na tréninku. Určitě budu chtít začít co nejdřív, pokud to půjde. Rád bych se ´podíval´ na srpnové mistrovství světa v Pekingu.

Před dvěma lety jste kvůli problémům s kolenem hodně zhubl, musíte si hlídat váhu?
Jak kdy, koulaři to v tomhle mají pochopitelně volnější než ostatní sportovci. Pro koulaře je nejdůležitější unést sebe samého. Naše příprava není jenom o posilování a házení, hodně taky skáčeme a běháme, takže musíme myslet na to, abychom si tím nepřivodili zdravotní problémy. Někdo má nohy slabší a potom se neunese… Snažím se taky trochu hlídat stravu, i když ne úplně vždycky to vyjde.

Když vidíte mladé sportovce na dětské olympiádě, napadá vás už, k jakému sportu jednou povedete vlastní děti?
V první řadě určitě k atletice. Pokud je ale nebude bavit, budu je podporovat i v jakémkoli jiném sportu. Moji rodiče mě taky vedli ke sportu obecně, atletiku už jsem chtěl hlavně sám.

Michaela Rozšafná
členka programu Mladí novináři při ODM 2015