Rio jsme braly jako odměnu, říkají plavkyně Dušková s Floriánkovou

Rio jsme braly jako odměnu, říkají plavkyně Dušková s Floriánkovou

Olympiáda dětí a mládeže chce malé sportovce motivovat a přiblížit jim atmosféru velkých her. Letos se v Brně utkalo 3 623 závodníků. Na paralympiádě v Riu jich bylo 4 328. Dvě plavkyně zažily obě akce. Představujeme vám Anežku Floriánkovou (14) z Prahy a Vendulu Duškovou (19) z Karlových Varů.

Loni jste se zúčastnily paralympiády v Brazílii. Jaké to bylo na velkých hrách ve srovnání s Olympiádou dětí a mládeže?

Anežka: „V Riu to bylo větší než tady, ale bylo to méně hlučné. Atmosféra je podobná, tady všichni fandí, je to živý, pořád se něco děje. A je to hezký."

Vendula: „Hendikepovaní plavou na dětské olympiádě poprvé a organizátoři zpočátku nevěděli, co s námi. Naštěstí brzo pochopili, že nejsme kytičky ve skleníku. Je fajn, že se o našem sportu dozví širší veřejnost a pro nás je dobré, že se dokážeme srovnat se zdravými."

Obě soutěžíte ve stejné kategorii, zároveň jste velké kamarádky. Máte v České republice konkurenci?

Anežka: „U nás není moc sportovců s hendikepem, kteří by se plavání věnovali naplno. Spíš jsme si konkurencí mezi sebou.“

Vendula: „Většinou, když se soutěží v Česku, závodíme se slovenskými plavci, co sem dojíždějí. Případně s olympioniky Arni Petráčkem nebo Honzou Povýšilem. Jinou konkurenci tu nemáme.“

Českou republiku reprezentujete v plavání už docela dlouho. Kolik času vám zabírají tréninky?

Anežka: „Trénuji 4x týdně hodinu v bazénu. Což na to, že plavu závodně, není úplně moc. Ale přestože se to může zdát málo, ke škole mi to přijde až příliš, nedá se to stíhat a volný čas mi kolikrát chybí.“

Vendula: „To já volný čas neznám. Tréninky mám každý den hodinu a půl v bazénu, k tomu trávím dvě hodiny týdně v posilovně. Máme doma psa, nic jiného ale nestíhám.“

Anežka: „Já ještě ráda jezdím na kolo. A když se neučím nebo neplavu, kreslím.“

Vendula: „Kreslení jí jde skvěle.“

Jak je pro vás důležité vyhrát medaili?

Vendula: „Nejsem člověk, který by si vystavoval medaile. Mám je v pokoji v krabici ve skříni. V rohu někde na dně. Ony by se stejně nikam nevešly. Nedávno jsem je počítala, je jich přes 100. Pořadí pro mě není důležité, koukám spíš na časy. Ale ani tabulku s výsledky nemám, pamatuju si je. Závody si jezdím hlavně užít.“

Anežka: „Jsem na tom úplně stejně.“

Máte oblíbenou dráhu? A jak jste se připravovaly na Olympiádu dětí a mládeže?

Anežka: „Nejradši plavu polohový závod na 200 metrů, ráda mám i 100 metrů znakem. Moji poslední disciplínou tady na ODM byla padesátka kraulem. Moc jsem se nerozplavávala a ani nijak nerozcvičovala, ale zaplavala jsem to dobře. Jsem na sebe pyšná.“

Vendula: „Mojí nejoblíbenější tratí je 400 metrů kraulem. V Brně jsme se mnou trochu experimentovali. Tím, že tyhle závody nebyly mojí závodní prioritou, zvolili jsme klidnější režim. A na to, že jsem do poslední chvíle jela tréninky i posilovnu, časy jsou dobrý. Hlavně ta čtyřstovka. Čtyři vteřiny za osobákem z Ria je úplně parádní.“

Bude další paralympiáda vaším závodním vrcholem?

Anežka: „Pokud bychom paralympiádu považovaly za něco víc, byly bychom ve stresu a zhoršilo by nám to výsledky."

Vendula: „Je to závod jako každý jiný. V plavání je těžké pracovat s psychikou, každý je tam sám za sebe.“

Anežka: „Rio jsme braly jako odměnu. Já jsem nikdy cíl neměla… v mým mladým věku… a ani neplánuju, že bych si řekla, že se chci dostat tam či jinam. Tak nějak žiju, snažím se v životě přežít. A zatím mi to jde.“

Autorky: Kateřina Kundertová a Adéla Sílešová – členky programu mladých novinářů pro ODM 2017

Sledujte ODM i na Facebooku, Youtube a Instagramu!