Bylo nás pět aneb nejrychlejší bruslařská rodina v Česku. Seznamte se, Stodolovi

Bylo nás pět aneb nejrychlejší bruslařská rodina v Česku. Seznamte se, Stodolovi

Na velkých hrách se na kolečkových bruslích nezávodí, o to víc se mohli tihle sportovci předvést na Olympiádě dětí a mládeže. Jedenáctiletá Zuzana a čtrnáctiletý Prokop Stodolovi vyhráli závody na 465 metrů dlouhém okruhu ve víceboji jednotlivců a spolu s kamarády z klubu ovládli i štafetu 4x4 kola. Neobvyklému sportu tak udělali skvělou reklamu a upoutali i rodinným příběhem.

V Brně na sourozence dohlížela nejstarší sestra Julie, protože jejich trenérka odjela na mistrovství Evropy. I Julie se bruslení na kolečkách věnuje, stejně jako zbytek rodiny. „Je nás pět sourozenců a bruslíme všichni. Johana, Zuzčino dvojče, se sem nedostala a Magdaléna teď závodí na evropském poháru,“ vysvětluje.

„Byly mi čtyři roky, když táta našel inzerát o bruslení. Zkusil jsem první trénink a od té doby jezdím za KSB Modřany,“ přibližuje Prokop. Postupně se přidali i ostatní. Děti závodí na mezinárodních soutěžích, máma trénuje malé děti, táta bruslí i na ledě.

V Česku není kolečkové bruslení oblíbené tolik jako v zahraničí. Profesionální bruslaři Stodolovi proto často jezdí závodit například do Německa nebo Rakouska. „Sportovní klání bývají přes víkend, jezdíme s klubem, bereme velká auta a v pátek vyjíždíme,“ líčí Julie typické soboty a neděle. Ubytujeme se v tělocvičnách, všichni jsme spolu, ale moc se nevyspíme. Ráno vstáváme brzo, soutěžní okruhy ještě bývají daleko. Nasnídáme se až na místě, když rozbalíme tzv. party stany, které nám během víkendu slouží jako základna. Závodníci se jdou rozcvičit a ostatní odpočívají, protože jsou unavení.“

Sportovci se obvykle nejdřív rozběhají, projedou si atletickou abecedu, pak obují brusle, seznámí se s dráhou, zkouší si starty na sucho. Před samotným závodem se sejdou na tzv. meeting pointu a vzájemně se podporují. „Hlavně děvčata bývají dost nervózní, pojídáme hroznový cukr a snažíme se je uklidnit, aby si to hlavně užily,“ říká o situaci krátce přes startem Julie a dodává: „Kolečkové bruslení je drsný sport. Závody jsou kontaktní, člověk se musí strkat a občas je potřeba bojovat.“

Soutěžit mimo Česko jezdívají Stodolovi v poslední době bez rodičů. Máma jim připravuje pizzu, saláty a táta je specialista na svačiny na cestu. Oba své potomky podporují, ale odměny za vítězství jim nenabízí. „Vždycky minimálně jeden z nás není v ideální formě, takže by to nebylo spravedlivé,“ objasňuje nejstarší z dětí.

Na závody do rakouského Wörglu ale jezdí pravidelně všichni. „Je to krásná tradice, navštívíme kamarády a uděláme si výlet do Alp,“ popisují.

Na Stodolových je vidět, jak moc je bruslení baví. S nadšením vypráví o trénincích, zážitcích a lidech, které díky svému koníčku poznali. Uvědomují si ale, že jejich sport u nás nepatří mezi ty nejvyhledávanější. „Češi kolečkové bruslení skoro neznají,“ vysvětluje Prokop. „Pro vrcholové sportovce je výhodnější jet závod na ledě, za dobrý výsledek můžou dostat i finanční kompenzaci. Kolečka nejsou moc finančně podporovaná a téměř nikoho nezajímají. Je to škoda.“

Autorka: Adéla Sílešová – členka programu Mladí novináři pro ODM 2017

Sledujte ODM i na Facebooku, YouTube a Instagramu!